Historie značky

Manufakturu Ulysse Nardin založil v roce 1846 ve švýcarském Le Locle třiadvacetiletý mladík stejného jména. Ulysse Nardina učil řemeslu nejdříve jeho otec Leonard-Frederic Nardin a mezi jehož spolužáky byli tak proslulí hodináři své doby jako Frederic William Dubois a Louis JeanRichard-dit-Bressel. V době založení vlastní společnosti už byl samostatným mistrem oboru a proslul originálními nápady stejně jako touhou po trvalé kvalitě.

V dobách dávno před příchodem moderních hodinek byla přesnost víceméně otázkou štěstí, tvrdé práce a dobré péče. V těchto dobách se nejpokročilejší dopravní prostředek – námořní lodě – orientoval podle výpočtů polohy hvězd v závislosti na čase a na přesné časomíře závisel nejen osud nákladu, ale hlavně lidí. Odchylka jediné sekundy při měření na rovníku se mohla promítnout až do vzdálenosti 463 metrů při plavbě po severní polokouli. Právě manufaktura Ulysse Nardin pomocí modernizace výroby a vylepšení zpracování materiálů dokázala složité přístroje zjednodušit natolik, že se jejich používání mohlo rozšířit do celého světa – v průběhu rusko-japonské války byly například flotily obou stran vybaveny chronometry Ulysse Nardin.

Současnost

Ulysse Nardin je jednou z mála hodinářských společností, které jsou v provozu od svého založení. Do roku 1983, kdy ji odkoupila švýcarsko-italská finanční skupina vedená Rolfem W. Schnyderem, ji vlastnilo a řídilo pět generací rodu Nardinů. Na rozdíl od kupců mnoha jiných firem, kteří mají zájem jen o zvučné jméno, Schnyderova skupina převzala veškeré výrobní provozy a vývojové kanceláře a pokračovala v jejich rozvoji.
Podle slov Rolfa W. Schnydera vytváří jméno hodinářské manufaktury jednotlivci, kteří pod jejími křídly vytváří výjimečné věci a nadčasové hodinářské klenoty. Proto do firmy vstoupil s tím, že pro úspěšný návrat na trh bude potřeba vytvořit úplně nový druh hodinek – a tehdy víceméně náhodou narazil na Dr. Ludwiga Oechslina. Ten sice nejvíce proslul jako správce Mezinárodního hodinářského muzea (Musée International d\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\'Horlogerie) v La Chaux-de-Fonds, ale je velice všestrannou osobností – studoval na univerzitě v Basileji archeologii, dějiny umění, filozofii, historii, řečtinu a latinu. V roce 1983 získal doktorát z filozofie a dějin přírodních věd a během dalších studií jakoby mimochodem v roce 1993 – ve čtyřiadvaceti letech – dokázal získat certifikát mistra hodináře.
Proslul svou schopností při konstrukci mechanismů přicházet s nejpraktičtějšími řešeními těch nejsložitějších výzev a často i nekonvenčním myšlením – zatímco celý hodinářský svět zachvátila v průběhu několika minulých let móda tourbillonů, on podobný směr pro Ulysse Nardin odmítal, protože podle jeho slov „byl tourbillon vytvořen Breguetem dokonalý a není na něm co zlepšit“. Přestože stojí za těmi nejsložitějšími hodinářskými výtvory dnešní doby, na použití všech jím navržených hodinek není nic složitého a zvládne je každý.